Manifest českých spisovatelů českému poselstvu v Říšské radě

(úplné nezkrácené znění)

17.5.1917

Českému poselstvu na říšské radě!

Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost, mluvit za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže.

Co nejdříve sejde se říšská rada a politickému zastupitelstvu českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný sněm království českého, a výslovně prohlašujeme, že pouze sněm tohoto království pokládáme za nejpovolanější shromáždění, kde by s mělo o přáních a potřebách našeho národa rokovati. Ale sněmu českého tou dobou bohužel vůbec není, jediným svobodným forem českých poslanců může býti prozatím jen říšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Váš národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí!

Povinnosti své můžete však dostáti úplnou měrou jen tehdy, učiní-li se už předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život předpokládá. Jsou to skutečná volnost shromažďovací před obdobím parlamentním, aby lidoví zástupci mohli vyslechnouti přání a stížnosti svých voličů, nejen odstranění novinářské censury ve věcech mimovojenských, nýbrž i naprostá svoboda a naprostá nedotknutelnost všech parlamentních řečí na říšské radě i v tisku - a zvlášť arci úplná svoboda a nedotknutelnost všech volených zástupců lidových. Řada českých a jihoslovanských poslanců byla této svobody zbavena, mnozí odsouzeni do žaláře, ba i k smrti; jiní internováni, aniž by se podnes vědělo, čím se provinili! Politická persekuce rozmohla se po dobu války měrou nikdy netušenou, a má-li nastati nový život občanský, nezbytný to předpoklad všeho jednání a konání parlamentního, je najisto třeba, abyste především vymohli všeobecnou amnestii pro všechny, kdož byli vojenskými soudy z příčin mimovojenských a jen politických odsouzeni. Český národ nemůže nynější delegaci přiznati práva, aby na říšské radě jeho jménem mluvila a jednala, dokud se předem nezajistí úplná občanská svoboda našeho života veřejného! Ale stejným způsobem odporujeme úmyslu, aby i rakouský parlament, zbavený dnes víc než čtyřiceti poslanců, z nichž však polovina je na živu a má na své mandáty právo, aby si tento kusý, okleštěný parlament svoje mandáty sám prodlužoval: jen lid může mandáty dáti a obnoviti, a jen z rukou lidu může český člověk přijmouti politické politické zastupování jeho práv a tužeb!

Tyto touhy a tato práva národa českoslovanského nabývají nové posily a nového důrazu dosavadním průběhem světové války, za níž se dostává příští Evropě nového, demokratického vzezření, a všecka naše politika musí míti stejně veliké, osvobozující hledisko, jemuž jest arci z minulosti třeba staré české poctivosti, staré obětavosti a oddanosti, starého, slavného zřetele na čest národa a na soud budoucnosti. Tyto krásné vlastnosti projevil český lid svým sebevědomým klidem, jejž za války přes všechny svody dovedl zachovávati, aniž mu bývalo třeba poslaneckých příkazův a politických rad. Tento sebevědomý klid, tento pud sebezachování byly nejzdravějším výrazem našeho národního instinktu - a toto výmluvné národní mlčení, nezmatené sebe větším útiskem, nemělo býti až do skončení světového zápasu ničím rušeno. Teď však se otevírají brány rakouského parlamentu, a politickým zástupcům národů poprvé se naskýtá příležitost, aby, budou-li chtíti, svobodně mluvili a jednali. Cokoliv řeknou a cokoliv ujednají, uslyší se nejenom doma, nýbrž i v celé Evropě, ba v zámoří. Na Vás, pánové, jakožto na mluvčí českoslovanského národa pohlížeti budou dnešek i budoucnost, a není sporu, čeho po Vás žádají. Program našeho národa je založen jeho dějinami i jeho kmenovou jednotností, jeho novodobým politickým životem i jeho právy a vším tím, z čeho tato práva vznikla a čím byla svatě zaručena. Doba dnešní zdůrazňuje jej do posledních důsledků: zdálo-li se kdy, že lze jej odkládati nebo omezovati, nutká nás doba dnešní, abyste jej rozvinuli před forem celé Evropy a pak hájili do krajnosti, abyste se domáhali jeho splnění bez výhrad, neboť český lid se ho nikdy nevzdal, ze srdcí československých nikdy nevymizela víra v slavné příští jeho splnění!

Tato chvíle nastala světovou válkou, jejím průběhem a jejími dosavadními výsledky. Evropa demokratická, Evropa národů svéprávných a svobodných jest Evropou zítřka a budoucnosti. Národ žádá po Vás pánové, abyste byli s touto velkou dějinnou chvílí, abyste jí věnovali všechny své schopnosti, abyste jí obětovali všechny jiné zřetele, abyste v té chvíli jednali jako mužové nezávislí, mužové bez všelikých závazkův a prospěchův osobních, mužové svrchovaného mravního a národního vědomí. Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů, prve než na říšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu!

V Čechách a na Moravě, v květnu 1917.

https://www.payne.cz/3xS43787/Manifest1917.htm

Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal A. Jirásek v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa. S Izidorem Zahradníkem (pozdějším ministrem železnic) se účastnil čtení deklarace vyhlášení československé samostatnosti dne 28. října 1918 v 11 hod. pod sochou sv. Václava. V sobotu 21. prosince 1918 vítal po jedné hodině odpolední projevem prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze při jeho triumfálním návratu do vlasti. V období první republiky se s prezidentem Masarykem setkával často .^[13]

(Wikipedie)